Má esperanto smysl, když je všude angličtina?
Pod tímto názvem proběhla v pátek 19.prosince 2014 v Českém rozhlase PLUS diskuse v pořadu Radiofórum. Hostem ve studiu byl předseda Klubu esperantistů v Praze, právník a publicista JUDr. Tomáš Břicháček z mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti ČR, hosty na telefonu byl Ing. David Gruber, profesně se zabývající technikami duševní práce a člen České esperantské mládeže a člen mezinárodní Akademie esperanta Mgr. Marek Blahuš z Centra jazykového vzdělávání Masarykovy univerzity. Zveme vás k poslechu pořadu v rozhlasovém archívu.
Do diskuse z řad posluchačů se zapojil mj. i Dr. Pavel Lehký ze sdružení ELINGVO („Evropa bez jazykových bariér“).
Stránku pořadu na webu ČR PLUS s prostorem pro diskusní příspěvky naleznete ZDE.
Připojujeme DISKUSNÍ PŘÍSPĚVEK dr. Maxe Kašparů:
Má esperanto smysl, když je všude angličtina ?
Samotná otázka mi v základním pojetí nedává smysl. Je obsahově podobná otázkám typu „…má smysl kupovat si jízdní kolo, když se všude dostaneš veřejnou dopravou?“ nebo „… má smysl pěstovat si na zahrádce vlastní zeleninu, když si všechno můžeš koupit v supermarketu?“ Eventuálně „…má smysl chovat poštovní holuby, když existuje pošta a internet?“
Ona otázka odpovídá duchu silně zmaterializované doby. Pěstuj ten jazyk, který ti umožní byznys, věnuj se jazyku, který ti pomůže společensky vystoupat výš, dělej to, co ti umožní prosperovat.
Pokud budeme takto materialisticky uvažovat, je naše esperanto vskutku zbytečné. Ale ono je více než jazyk.
Vraťme se k onomu porovnání s bicyklem, zeleninou a poštovními holuby. Nevím o tom, že existují kluby a společenství lidí, kteří cestují autobusem, ale společenství cyklistů existují. Nevím, že by existovaly kluby přátel kupujících zeleninu v supermarketech, ale svazy a spolky zahrádkářů existují. Nevím o žádné společenské organizaci lidí, kteří fandí České poště, ale kluby chovatelů poštovních holubů jsou početné.
Při propagaci esperanta bychom měli hovořit především o oné, pro svět sekundární rovině. Vždyť právě ona je ve skutečnosti primární.
Max
- padv-
- zveřejněno 19. 12. 2014, což bylo před 10 lety
- od té doby článek otevřelo 1763 čtenářů
- stránku si můžete vytisknout
#1 Josef Vojáček
Je všude ve světě angličtina? V Anglii, v USA a v Austrálii bezpochyby. V Kanadě se dělí o Francouzštinu. V Jižní Americe vládne Španělština, kromě Brazílie, kde se mluví portugalsky. Ve Střední Americe se s Angličtinou také moc nesetkáme. V Africe díky bývalým koloniím kromě domorodých jazyků převládá Francouzština. Pro asijské národy jsou evropské jazyky vzdálené a Angličtina je pro mnohé tak obtížná, že se ji nejsou schopni naučit za celý život. V Evropě je úroveň znalosti Angličtiny (kromě Anglie) poměrně nízká, hlavně v bývalém východním bloku, kde byla za bývalého režimu považována za světový jazyk Ruština. Kromě toho v EU žije nejvíce německy mluvících občanů. Takže s Angličtinou to není zdaleka tak růžové, jak se tvrdí nebo jak si mnozí myslí. Umět jenom anglicky se často může jevit jako větší nevýhoda, než neumět anglicky vůbec (vedle znalosti jiných jazyků). Jak řekl profesor Tonkin na UK v Rotterdamu v roce 2008: Aby se každý Evropan naučil dva cizí jazyky (z nichž jeden by měla být Angličtina), je větší utopie, než aby se všichni naučili esperanto.