O Wikipedii a esperantu v časopise Instinkt

Děkujeme redakci Instinktu za svolení zveřejnit článek na našich stránkách

Text: Petra Květová Pšeničná

Wikipedie není vševědoucí

Ať už se zajímáte o historii, připravujete seminární práci o amerických prezidentech nebo se s kamarády na party vsázíte, kolik Zlatých slavíků získal Karel Gott, odpovědi z velké většiny nejsnáz najdete na internetu. A s velkou pravděpodobností se při hledání dostanete právě na Wikipedii, která vám rychle a stručně odpoví. Za patnáct let fungování do ní lidé uložili třicet pět milionů článků ve dvou stech devadesáti jazycích. Přes pět milionů článků je v angličtině. Pro zajímavost – abyste se prokousali celou anglickou Wikipedií, vyžadovalo by to šestnáct let nepřetržitého čte­ní.

Za vznikem Wikipedie je Američan Jimmy Wales, který v lednu 2001 rozjel spolu s Larrym Sangerem komunitní Wikipedii, která měla původně sloužit pro tehdejší enycyklopedii Nupedia (její obsah tvořili experti), Wikipedie měla být jen jakýsi předstupeň, kam by články vkládali laici, odborníci by je pak upravovali právě pro Nupedii. Nakonec se ale myšlenka na otevřenou encyklopedii ukázala jako atraktivnější varianta než samotná Nupedia – ta dnes již neexistuje, naopak Wikipedie je sedmým nejnavštěvovanějším webem světa a mezi nekomerčními internetovými stránkami jí patří dokonce prvenství.

Od esperanta k češtině

Česká odnož Wikipedie může za svoji existenci děkovat Miroslavu Malovci, esperantistovi a spisovateli. Dnes je mu 62 let, pracuje jako prodavač elektrosoučástek a věnuje se především svému koníčku – jazyku esperanto (nejrozšířenější umělý jazyk – pozn. red.) Ostatně ten ho přivedl i k Wikipedii. „V roce 2002 jsem se přihlásil do esperantské Wikipedie, kterou založil americký student Chuck Smith. Radil mi, jak postupovat. V květnu pak správcové Wikipedie spustili českou Wikipedii, ale v angličtině, protože česky neuměli. Nikdo se jim tam nehlásil, tak se koncem roku Chuck obrátil na mě, abych jim ty nápisy přeložil do češtiny. Bylo toho na 20 stránek, poslal jsem jim to na Silvestra a tuším 6. ledna 2003 se česká verze objevila na webu,“ vzpomíná na první české „wikikrůčky“ Miroslav Malovec.

Větší pozornosti se jí podle Vojtěcha Dostála, předsedy spolku Wikimedia, který se stará o popularizaci a propagaci Wikipedie, ovšem dostalo až později. Sám Dostál do ní začal přispívat až v roce 2008, do té doby o ní sice věděl, ale příliš jí nevyužíval: „Já jsem tehdy na Wikipedii viděl nějakou nepřesnost. Chyběl tam článek na nějaké biologické téma, o které jsem se v té době zajímal a rozhodl jsem se ho tam doplnit. A protože jsem od přírody trochu grafoman, tak jsem u toho zůstal a do dneška jsem napsal už asi tisíc sedm set článků. To byla ještě doba, kdy Wikipedii moc lidí neznalo. Tehdy neměla ani sto tisíc článků.“ Podobných nadšenců, kteří dobrovolně a zadarmo doplnili články a hesla do české Wikipedie jsou tisíce, po celém světě jich do ní takto přispělo víc jak sto tisíc.

„V České republice máme asi 80 lidí, kteří udělají více než sto editací za měsíc a máme asi sedm set lidí, kteří udělají více jak deset editací za měsíc, to jsou takoví ti klasičtí uživatelé,“ vysvětluje zájem o přispěvatelství Vojtěch Dostál. Kouzlo celého projektu je podle něj v tom, že Wikipedii může psát kdokoli a lidé se tak mohou navzájem kontrolovat: „Dodnes lidi baví dávat tam informace, které na internetu chybí. A baví je to o to víc, že je to dneska jeden z nejpoužívanějších zdrojů vůbec. Objevuje se třeba na prvních místech při vyhledávání v googlu. A tím pádem to přináší osobní uspokojení, protože člověk ví, že pomáhá stovkám, tisícům, kolikrát desetitisícům lidí, kteří hledají informace.“

Přesto je množství přispěvatelů omezené a v poslední době jich spíš ubývá. Denně je na české Wikipedii založeno osmdesát až sto hesel. I tak si česká verze vede ve srovnání s jinými zeměmi velice slušně. „Mezi sousedními zeměmi jsme bezkonkurenčně nejlepší, co se týče počtu wikipedistů na počet mluvčích. Jinak v absolutních číslech se nemůžeme měřit s anglickou nebo německou wikipedií,“ doplňuje Dostál.

Že se české Wikipedii bude dařit, počítal na začátku už Miroslav Malovec: „Už tehdy jsem si myslel, že tu bude na věky, protože encyklopedii budou lidé potřebovat i po staletích. Neustále je třeba ji rozvíjet, protože přibývají i skutečnosti, které do encyklopedie patří.“ On sám dnes přispívá převážně do esperantské Wikipedie, do té české jen pokud jde o témata s esperantskými náměty a na Wikipedii teď chodí spíš jako uživatel.

Studenti a senioři u klávesnic

Přestože wikipedisté nejsou profesionálními redaktory, prakticky rozhodují o obsahu celé encyklopedie, což se může jevit jako jistý hendikep – pak jsou totiž nepoměrně zastoupeny články z různých oborů. Daleko víc hesel proto najdete třeba v oblasti populární hudby, počítačových her či sportu. „Mezi autory převažují mladí městští technicky vzdělaní muži, a to může obsah posouvat určitým směrem. K nejoblíbenějším tématům patří ty, které zajímají naše autory. Ale my bychom chtěli, aby ta encyklopedie byla všeobecná, takže spolupracujeme s žensko-právními organizacemi, s různými seniorskými centry apod. Hledáme tak nové tipy editorů v české společnosti a snažíme se tu naší komunitu udělat co nejširší a nejpestřejší,“ má jasný cíl Vojtěch Dostál.

Nepoměr témat byl taky jedním z důvodů, proč se Wikipedie vrhla na speciální projekty, kterými chce do řad wikipedistů přilákat nové pisatele. Projekt Studenti píší Wikipedii funguje od roku 2011 a je úspěšný natolik, že Wikipedie se studenty a s vysokými školami spolupracuje už v osmdesáti zemích světa. V Česku pak slaví velký úspěch i projekt Senioři píší Wikipedii, který vznikl na popud profesora Jana Sokola – filozofa, vysokoškolského pedagoga, publicisty a od roku 2014 také čestného člena spolku Wikimedia za šíření dobrého jména české Wikipedie: „Profesor Sokol nám přednášel na konferenci v roce 2013 a podělil se o svůj názor, že mezi českými seniory je mnoho lidí, kteří mají velké množství znalostí a přitom se o ně na Wikipedii příliš nedělí. S projektem jsme začali v Praze, dnes je už v mnoha dalších městech. Organizujeme přednášky, učíme seniory pracovat s Wikipedií, už jsme takhle proškolili přes dvě stě účastníků. Mnozí z nich jsou dnes pravidelní wikipedisté. Mezi seniory jsou často bývalí překladatelé, diplomati, vědci nebo vysokoškolští profesoři, tak se díky tomu rozšiřují třeba historická či geografická témata, ale i různé typy průmyslů a podobně,“popisuje úspěch Dostál. Profesor Sokol Wikipedii objevil, když opravoval práce svých studentů: „Slyšel jsem o ní mluvit už před nějakými dvanácti lety, ale sám jsem ji dříve nikdy nepoužil. Ve studentských pracích se objevovaly systematické, stejné chyby. Podezíral jsem je z plagiátu, ale ukázalo se, že chyba je z Wikipedie. Tak jsem začátkem roku 2007 začal opravovat články a nadchlo mě, jak je projekt jednoduchý a skvěle rozmyšlený.“

Jak se tam dostat?

Někdo by mohl nabýt dojmu, že díky tomu, že encyklopedii může tvořit kdokoli, je snadné si na ní vytvořit svůj profil a získat tak zadarmo slušné PR. Ve skutečnosti to tak jednoduché není. Wikipedie má jasně daná pravidla. Jedno z nich například požaduje, aby byl veškerý obsah podložen věrohodnými zdroji. „Pokud tyto zdroje neexistují, tak zvažujeme, jestli taková informace má vůbec na Wikipedii své místo. Zároveň platí, že nepíšeme o žádném předmětu nebo subjektu, o němž nenajdeme alespoň dva dostatečně významné zdroje. Takže pokud chce někdo napsat třeba článek o nějakém třetiligovém fotbalistovi, tak pravděpodobně zjistíme, že k němu neexistují dva dostatečně hodnověrné zdroje,“ vysvětluje systém obsahové kontroly Dostál. Jakákoli úprava článku nebo nově založené heslo se zároveň ihned objeví v seznamu posledních změn, které na Wikipedii proběhly, a editoři pak tyto změny prochází a kontrolují. A pokud kontroloři článek vyhodnotí jako dostatečně nevýznamný, smažou ho.

Nesmysly a kontrola chyb

Přesto se najdou vtipálci, kteří pozornost editorů sem tam otestují. Známý je třeba článek o tzv. Bicholimském konfliktu v Indii ve 20. století, ve kterém mělo jít o konflikt mezi indickými obyvateli a britskou armádou. „Ten článek byl velmi dobře napsán, podpořen mnoha prameny, ale asi po pěti letech se zjistilo, že všechny prameny byly vymyšlené a že žádný Bicholimský konflikt neproběhl. Nakonec to ale velkou škodu nenapáchalo, protože to mělo mizivou návštěvnost,“ popisuje Vojtěch Dostál. Obecně však platí, že pokud se zavádějící informace objeví u často probíraných témat, přijde se na ně velmi rychle. To je případ třeba stránek o islámu, křesťanství nebo o politicích, například u stránek o Václavu Havlovi nebo Václavu Klausovi. „Tyto články jsou neustále editovány, lidé se tam totiž snaží propašovat informace, které straní jednomu úhlu pohledu. Proto na ně neustále dohlíží velké množství wikipedistů,“ vysvětluje Vojtěch Dostál a vypráví o snahách některých jedinců, kteří žádají i smazání celého profilu: „Stává se poměrně často, že se na nás někdo obrátí, že je o něm na Wikipedii nepravda. Často nám píší politici a přejí si, aby jejich profil na Wikipedii byl smazán. Ale to my neděláme. My jen prověříme, jestli informace, které tam jsou, jsou prověřeny důvěryhodnými zdroji.“

Kvalitní zdroj informací?

Své místo ve světě si musela Wikipedie vydobýt. Ne vždy měla pozitivní ohlasy. Byly doby, kdy jí nemohli přijít na jméno někteří akademici – lidé prý informace získané na Wikipedii už dál nepodrobují kontrole. Profesor Jan Sokol ovšem takové tvrzení považuje za nesmyslné: „O tomhle mluví lidé, kteří s Wiki nikdy nepracovali. Fakticky to neověřujete ani u tištěných zdrojů, kdežto naopak na Wiki můžete většinu informací okamžitě aspoň porovnat, když kliknete na nějakou jinou jazykovou verzi. Chyby tam ovšem jsou, stejně jako v novinách a papírových knihách, jenže tady je může každý opravit, teď hned. A kupodivu to funguje: ze stovek zásahů denně do české Wiki je jen pár procent uličnických čili „vandalů“, jak se jim tady říká. Většinou vznikají ve školních hodinách informatiky.“ Podobně se na kritiku ohledně zdrojů dívá zakladatel české Wikipedie Miroslav Malovec: „Odborníci nad ní trochu ohrnují nos, ale nesmysly jsou i v papírových akademických encyklopediích, protože nikdo nezná detaily z paměti a musí je opsat z jiné encyklopedie. Mám papírovou encyklopedii plnou vpisků a doplňků, protože žádná není kompletní. Na Wikipedii ty doplňky dávám k dispozici i ostatním a oni mi poskytují svoje. Je to takový náš kolektivní encyklopedický zápisník. Je tam také hodně aktualit, které se do papírových encyklopedií dostanou za mnoho let.“

V současnosti se Vojtěch Dostál setkává s výhradami už méně, třeba od středoškolských profesorů, jinak ji ale lidé vzali většinou na milost: „ Dneska už je Wikipedie takový fenomén a tak všeobecně používaný informační zdroj, že ji používají skutečně všichni. Vyjma studentů i jejich učitelé, kteří se na své hodiny připravují. Používají ji i politici při přípravě svých projevů nebo se Wikipedie v poslední době cituje i v soudních rozhodnutích v mnoha státech světa. K tomu má co říct i profesor Sokol, který čerpá ze své praxe vysokoškolského profesora a děkana: „Ve skutečnosti pokud student kopíruje z Wiki, odhalíte to Googlem za pár sekund, kdežto pokud kopíruje papírový zdroj, máte velmi malou šanci. Dnešní mladí užívají Wiki už na základní škole a máme i ,přispěvatele´, kteří sotva dovedou psát.“

Vesničky i Brexit

Česká Wikipedie ale neusíná na vavřínech – snaží se obsah dál rozšiřovat a především zkvalitňovat. Příkladem je další ze zajímavých počinů, který se soustředí na české obce: „Mnoho vesnic v České republice ještě na Wikipedii nemá svoji fotku, což je škoda. Získali jsme dokonce granty, které nám umožní proplatit cestovní výdaje lidem, kteří ve svém volném čase cestují a fotografují vesnice,“ má radost Dostál. A nárůst aktivit je vidět i na poli sesterských projektů, které se spíš než na suchý encyklopedický obsah zaměřují na jiné žánry, což je případ třeba databáze obrázků – Wikimedia commons, knih – Wikiknihy, nebo databáze biologických druhů – Wikidruhy.

Frekvence návštěv a vyhledávaných témat je i na Wikipedii závislá na aktuálním dění ve světě, jak potvrzuje Dostál: „Když Velká Británie odsouhlasila svůj odchod z EU, tak nejvyhledávánějším slovem byl v tu chvíli Brexit. Google to podával tak, že to lidé googlovali, ale my víme, že z googlu přešli právě na Wikipedii.“ Za minulý rok první příčku nejvyhledávanějších hesel obsadil článek o úmrtích v roce 2015. V Česku vedla hesla jako Česko, Karel IV., Jan Hus nebo Islámský stát.

Kam dál, Wiki?

Zakladatel Jimmy Wales letos slaví padesáté narozeniny. Když Wikipedii před patnácti lety spouštěl, prohlásil: „Mým cílem je vytvořit co největší studnici co nejpřesnějších poznatků." A to se mu zatím daří. V komunitě Wikipedie je stále aktivní, i když už se oproti začátkům mírně stáhl z popředí. Je však členem rady Wikimedia, která vydává nejdůležitější rozhodnutí. A účastní se i konferencí, na kterých se potkávají wikipedisté z celého světa. V Berlíně se s ním na takové akci setkal i Vojtěch Dostál, který má o důvodech popularity této jedinečné encyklopedie jasno:

„Čtenářská obliba bude spočívat v tom, že je to encyklopedie na internetu, že je zadarmo, obsahuje obrovské množství informací na kterékoli možné téma, navíc je bez reklam, nikoho nežádá o registraci, takže je skutečně uživatelsky přátelská a důvěrně známá. Navíc je ve všech světových jazycích.“ Do budoucna odhaduje, že už nebude růst takovým tempem jako dnes, ale bude se zaměřovat spíš na kvalitu a hledat nástroje, jak usnadnit život wikipedistům.

Zářnou budoucnost Wikipedii věští také Miroslav Malovec: „Věřím, že Wikipedie má budoucnost na věky. A pokud se změní technologie, přejde její obsah jinam.“ A podle profesora Jana Sokola půjde v příštích letech i o to, najít jiné strategie přispívání: „Nejen psát nové články, často o hloupostech, ale udržovat a aktualizovat ty staré. Na to člověk často nemusí být kdoví jaký odborník, stačí trochu myslet a psát slušně česky. Proto je to ideální zaměstnání pro seniory, zejména pokud umějí nějaký cizí jazyk a mohou překládat texty z jiných Wiki. Já ovšem nemám žádnou křišťálovou kouli a nejsem ani prognostik. Ale jsem si jistý, že má právě takovou budoucnost, jakou jí my připravíme. A že se bude ještě víc podílet na stavu obecné vzdělanosti v Česku, to mi přijde velmi pravděpodobné.“