Zemřel Karel Kraft

Se smutkem oznamujeme, že 11. ledna 2015 ve věku nedožitých 89 let nás po dlouhé nemoci navždy opustil čestný člen Českého esperantského svazu, slovníkář a pedagog a ve vícero ohledech vzácný člověk pan Karel Kraft.

Karel Kraft se narodil 24. února 1926. V době, kdy studoval na reálném gymnáziu v Příbrami, vypukla válka. Ze vzdoru vůči v protektorátu povinné němčině se učil tajně jako samouk anglicky a francouzsky a také rusky – s uprchlým ruským vězněm, kterého jeho rodina u sebe doma ukrývala.

Před koncem války, místo aby se připravoval na maturitu, byl nasazen na povinné práce – složit maturitní zkoušku mohl až po skončení války. V květnu 1945 jako 19letý tajně převedl německého dezertéra do jeho domova v Bavorsku. Z touhy po dobrodružství se odtud přes okupační zóny v Německu dostal až do Francie. Protože však neměl požadovanou finanční částku, byl brzy uvězněn za potulku a společně s bývalými vězni z koncentračních táborů byl poslán zpět do Československa.

Touha po poznání světa a vědění o válečných i poválečných hrůzách ho vedly k hledání humanistických cílů. Zajímal se o hinduismus a další orientální filozofie a byl vegetariánem z přesvědčení, čímž se v tehdejší době stal pro mnohé podivínem.

Po válce absolvoval učitelský kurz a od r. 1950 začal pracovat jako učitel, postupně v několika venkovských školách na Příbramsku. Pro své nonkonformní politické i pedagogické názory, pro propagaci skautingu, pro svou morální zásadovost a koncem 60. let i členství v později zakázané „Společnosti pro lidská práva“ byl v nelibosti bývalého režimu, který mu důsledně bránil v uplatnění jeho všestranného talentu. V letech 1969–1989 nemohl působit ve školství a musel pracovat v uranových dolech v Příbrami a dalších dělnických profesích. Ke své pedagogické činnosti se mohl vrátit až po r. 1989; ještě po odchodu do důchodu řadu let pomáhal v místní škole vyučovat matematiku, angličtinu a informatiku.

V esperantském hnutí začal být aktivní od roku 1949, založil mj. kluby v Dobříši (1957) a Příbrami (1961) a zorganizoval Letní esperantský tábor ve svém bydlišti a působišti v Županovicích na Příbramsku (1958). Jako zkušený pedagog byl dlouholetým členem zkušební komise ČES. Přispíval pravidelně do japonských časopisů, do esperantského vysílání polského rozhlasu, měl čilé kontakty s esperantisty z mnoha zemí.

Znám je především jako hlavní autor obsáhlého Česko-esperantského slovníku a spolu s Miroslavem Malovcem i slovníku esperantsko-českého. Z esperanta do češtiny přeložil publikace „Základy učení vonbulismu“ (korejské formy buddhismu) a „Jak vyjednávat s Japonci“. Všechny zmínění knihy vyšly v nakladatelství KAVA-PECH.

Karel Kraft přednáší v Písku o Přemyslu Pitterovi (2008)

Napsal rovněž pozoruhodnou a velmi čtivou monografii Heroo de amo o vyjímečné filantropické osobnosti Přemysla Pittera, který mj. po válce vychovával společně osiřelé děti českého, židovského a německého původu, za což byl prohlášen v r. 1964 jako Spravedlivý mezi národy (vyd. nakl. KAVA-PECH). Knihu všem vřele doporučujeme k přečtení!

Z pestré celoživotní nezištné činnosti Karla Krafta v rámci hnutí jmenujme i málo známý fakt, že pomáhal i nevidomým a mj. dvacet let podporoval nevidomé esperantisty v Sovětském svazu, které prostřednictvím Braillova písma kontaktoval s ostatním esperantským slepeckým hnutím.

Karel Kraft (sedící dole uprostřed) na 2. mezinárodním setkání Pitterových zachráněných dětí (Štiřín 2006)

Odchod charizmatické osobnosti pana Karla Krafta je pro společenství stoupenců esperanta velkou ztrátou. Byl to mimořádný člověk – neutuchající nakažlivé touhy po poznání, rozsáhlých znalostí a obdivuhodného rozhledu i vhledu, ale také osobní odvahy a silného charakteru, píle a soustavnosti, i vnímavého a soucitného srdce.

Ve svém díle, které po sobě zanechal, a ve vzpomínkách těch, kdo jsme měli tu čest a potěšení ho znát osobně, tu bude určitě přebývat s námi pořád dál.

Děkujeme všem, kdo mu věnují tichou vzpomínku či vyjádří kondolenci jeho rodině (viz parte v příloze). Výbor ČES již zaslal kondolenci rodině jménem svým a všech členů ČES. Čestná členka ČES Margit Turková se s květinou za nás za všechny zúčastnila (spolu s dalšími esperantisty) posledního rozloučení, které se konalo 17. ledna v kostele v Boroticích.