Evropská Unie po odchodu Velké Británie - šance pro esperanto?

Nejzřetelnější změnou je, že důležitost anglických rodilých mluvčích v rámci EU, z hlediska kvantitativního, drasticky klesá. Po odchodu Británie zůstane angličtina rodným jazykem jen malého zlomku občanů EU, – v podstatě jen Irové a Malťané jí hovoří jako mateřštinou, dohromady jich je jen kolem 5 milionů. Stojí za zmínku, že EU bude mít celkem cca 500 milionů obyvatel ve 27 státech. Takže víceméně jen 1% občanů EU budou rodilí mluvčí angličtiny.

Z čistě formálního hlediska uvnitř EU existuje specifický zákon o jazykovém režimu: každý členský stát si může zvolit jeden a to opravdu jen jeden oficiální jazyk z těch svých, aby se stal pracovním jazykem EU. Přísně vzato by po odchodu Británie měla angličtina přestat být oficiálním jazykem, protože svého času si Irsko zvolilo gaelštinu a Malta maltštinu. Přesto si nemyslím, že se tak stane: pravděpodobně odchod Británie nepřinese přímé důsledky pro oficiálnost angličtiny, protože angličtina je příliš používána unijními institucemi, především Evropskou centrální bankou.

Zvlášť zajímavé bude, co se stane s welštinou, jejíž status v EU je polooficiální společně s katalánštinou, které jsou oba velmi významné menšinové jazyky v Evropě. Po pravdě, odchod Británie v sobě zahrnuje i odchod Walesu, a to otvírá nový problém. Pro vyřešení tohoto problému společně s mnohými jinými – které nemají přímý vztah k jazykům – mají Británie i EU zhruba dva roky, aby našly společné dohody a kompromisy mezi sebou. Můj dojem je, že Británie si teď chce dát načas, aby se situace změnila jen maličko, zatímco vedení EU si přeje uskutečnit odchod co nejdříve, aby se zabránilo, že další státy budou organizovat podobná referenda, která by mohla potopit celý projekt EU.

Esperantisté by se měli chopit příležitosti při odchodu Británie ne k tomu, aby útočili na angličtinu, nýbrž aby nabídli jinou perspektivu pro budoucnost EU. Osobně se mi líbí stanovisko nositele Nobelovy ceny za ekonomii Amartya Sena – etnicky Bengálce, občansky Inda, s britským pasem, který nyní vyučuje na Harvardu. Tento ekonom po Brexitu tvrdil, že až po odchodu Británie utichne bouře, EU bude muset změnit své priority. Vedení EU bude muset znovu zvážit ideály Manifestu z Ventotene zveřejněného v roce 1941: brázdu EU vyorejme ne pouze bankami a ekonomií, ale hlavně mírem a cestou ruku v ruce ke společné politice a společnosti.

Tak může hrát esperanto ústřední roli. Osobně vřele doufám, že EU opustí politiku přísné úrokové disciplíny, aby znovu nastartovala ekonomiku a tak zastavila „kmenové šovinismy“, řečeno slovy Zamenhofovými, které se nyní znovu objevují v mnohých částech Evropy. Dokud se ve vnímání obyčejných lidí koncepce EU ztotožňuje s „eurem, Troikou, bankou, ekonomickou krizí, běženci“, nemůžeme doufat, že se občané do EU zamilují. EU potřebuje konkrétní kroky pro zlepšení kvality života svých občanů a krásný mýtus o spolupráci na stavbě celoevropské identity.

Do češtiny z esperanta se souhlasem redakce portálu „El Popola Ĉinio“ přeložil Mirek Malovec. -red-