Marek Blahuš novým členem Akademie esperanta

Akademie esperanta (Akademio de Esperanto) je nezávislá jazyková instituce, jejímž úkolem je udržovat a chránit základní principy esperanta a ovlivňovat jeho vývoj.

Byla založena v roce 1905 na prvním kongresu esperantistů v Boulogne-sur-Mer, na základě Zamenhofova návrhu. Tenkrát ovšem pod názvem Jazykový výbor (Lingva Komitato), pouze jeho nejvyšší komise se nazývala Akademií esperanta. V roce 1948 celá instituce přijala název Akademie esperanta.

Akademii tvoří zhruba čtyřicet (ideálně 45) významných esperantistů z celého světa, jejichž třetina je vždy po třech letech obměněna. Tito členové pracují každý doma, vyjadřují se písemně (nyní internetem) k návrhům, které předkládají vedoucí jednotlivých sekcí nebo předseda akademie. Zde si můžete přečíst jmenný seznam členů. Současným předsedou Akademie je John Wells, britský lingvista a fonetik a emeritní profesor na Londýnské univerzitě.

Akademie se skládá z následujících sekcí: odborný jazyk, mluvnice, všeobecný slovník, jazyková poradna, literatura, výslovnost, kontrola vyučovacích pomůcek. Má také komisi pro historii Akademie esperanta.

Akademie již vydala 9 oficiálních doplňků k všeobecnému slovníku („Universala Vortaro“) ze základního jazykového spisu esperanta, tzv. „Fundamento de Esperanto“ (1905). Kromě toho vydává svá rozhodnutí nebo doporučení k různým jazykových problémům. Své různé jazykové práce členové akademie občas vydávají ve společném svazku, tzv. „Aktoj de Akademio"". O své činnosti informuje pomocí svého orgánu “Oficialaj Informoj de AdE".

Bližší informace můžete získat na „oficiálním webu AdE“:

Z českých esperantistů byli členy akademie Rudolf Hromada, Stanislav Kamarýt, Eduard Kühnl, Augustin Pitlík, Julie Šupichová, Tomáš Pumpr, Karel Píč, Eli Urbanová. Počítat můžeme i urugvajského esperantistu Ernesto Sonnenfelda, který byl mezi válkami členem brněnského klubu, před fašismem uprchl do Jižní Ameriky, založil urugvajské esperantské hnutí a ke konci života byl zvolen do akademie.

-mima-