Ota Sklenčka a Ivan Blatný - stoletá výročí

Ota Sklenčka se narodil v esperantské rodině – jeho otcem byl bankovní úředník Otto Sklenčka (1891–1962) a matkou Božena roz. Dolanská (1897 – 1983), která byla sestrou Marie, provdané Ginzové. Byl tedy mj. bratrancem Petra Ginze (1928–1944) – geniálního chlapce. který se stal jedním z celosvětových symbolů holokaustu.

mladý Ota se svými rodiči (z archívu ČES)

Esperantem byl zcela jistě obklopen v dětství ve své rodině. Jeho otec byl jedním z významným organizátorů tehdejšího hnutí, byl mj. hlavním delegátem Světového esperantského svazu pro Československo a jedním z redaktorů Československé antologie v esperantu. I když jemu samotnému náročné herecké a později i pedagogické povolání neumožňovalo se jazyku a hnutí věnovat stejně jako jeho rodiče, zcela jistě na něj nezapomněl a až do konce svého života (do r. 1993) byl členem Českého esperantského svazu.

Život a dílo tohoto charakterního herce nám u příležitosti výročí přibližuje např. Dokumentární film ČT1 RYBA ŽIVOTA z cyklu Příběhy slavných a článek Energická žena Popelíková a rozvážný muž Sklenčka. Spolu hráli, spolu žili (Idnes.cz 14.12.2019).

Četné Sklenčkovy role vám může připomenout jeho Filmografie na csfd.cz a Fotogalerie na fdb.cz. Zhlédnutím některého z filmů můžeme tomuto herci věnovat svou vzpomínku. Která z postav, které ztvárnil, oslovila vás?

IVAN BLATNÝ se narodil 21. prosince 1919 v Brně v rodině literáta Lva Blatného. Básnické nadání projevoval už od dětství – již ve svých 9 letech se zúčastnil literární soutěže Lidových novin. V 11 letech jeho otec zemřel na tuberkulózu a po necelých 3 letech přišel i o svou matku. Byl pak vychováván svými prarodiči Klíčníkovými – po dědečkovi v r. 1935 zdělil úspěšný optický závod, který mu zajistil materiální existenci a umožnil mu věnovat se literatuře.

V roce 1931 začal navštěvovat v brněnském klubu kurz esperanta vedený paní Marií Strejčkovou. K tomuto zájmu ho přivedl jeho strýc, hudebník a Janáčkův žák Josef Blatný, který esperanto uměl, resp. i jeho přítelkyně paní Červená (jak je uvedeno v níže uvedeném Reinerově románu a v Čulíkově knize Knihy za ohradou – Česká literatura v exilových nakladatelstvích 1971–1989). Svědčí i o tom obsah Blatného básně Kantado (v překladu do esperanta od Josefa Rumlera). V témže roce se 12letý Ivan stal členem klubu a navštěvoval jeho schůzky, v klubové kronice můžeme najít jeho podpis mj. mezi účastníky vánočního večírku, na němž dle poznámky tehdejšího předsedy Josefa Vondrouška „s velkým úspěchem recitoval básně“. Záznam ve větším rozlišení si můžete přečíst v příloze.

Jazyk se patrně naučil dobře, protože následně vystoupil s recitací i v esperantském vysílání brněnského rozhlasu Verda Stacio, spolu s profesionálními herci. Podle rozhlasové kroniky to bylo 1.3.1933, kdy přednesl báseň Stanislava Schulhofa Verda Stelo (Zelená hvězda). Doklad o tom můžeme nalézt zde v rozhlasové kronice. Jedním z důvodů jeho zapojení mohl být i fakt, že režisér pořadu Dalibor Chalupa patřil podle Encyklopedie města Brna mezi blízké přátele Ivanova otce.

V časopise Ligilo z r. 1933 se mj. dochovala Blatného původní báseň Somera vespero (Letní večer).

(Archívní dokumenty k tomuto tématu poskytl za brněnský klub Miroslav Malovec).

Ivan Blatný vystudoval obor čeština – němčina na Masarykově univerzitě v Brně a přispíval do literárních časopisů; jeho druhá básnická sbírka Melancholické procházky zvítězila v r. 1941 v celonárodní soutěži. V r. 1948 odjel jako člen delegace Syndikátu československých spisovatelů do Londýna, kde požádal o politický azyl. V českém vysílání BBC hovořil o omezování svobody umělecké tvorby v Československu, a byl proto označen za zrádce, zbaven majetku a občanských práv a stal se zakázaným básníkem. Bohužel život v exilu nesl obtížně a v důsledku zhoršující se psychické choroby následně strávil řadu let až do své smrti v r. 1990 v psychi­atrické léčebně.

Každopádně jeho lyrická tvorba, velmi poetická, melodická a živá, je považována za jeden z vrcholů české poezie 2. poloviny 20. století a z toho důvodu je důležité, abychom si jeho život a dílo připomínali.

Doporučujeme vám ke zhlédnutí krátký dokumentární film Karla Kyncla o zvláštních okolnostech objevení a zpřístupnění Blatného děl.

Díky editorovi Antonínu Brouskovi vyšly dvě sbírky Blatného poezie v nakladatelství manželů Škvoreckých

'68 PUBLISHERS v Torontu:

• Stará bydliště (1979)
• Pomocná škola Bixley (1987)

Zájemcům o hlubší poznání doporučujeme životopis Básník – román o Ivanu Blatném od Martina Reinera, který vydalo nakl. Torst v r. 2014 a jenž o rok později získal cenu Magnesia Litera.

Ke stému výročí narození mj. vyšla reedice prvních čtyř sbírek, které Blatný publikoval před svým odchodem do exilu. Recenzi od Vratislava Förbera a zhodnocení básníkova díla si můžete poslechnout v krátkém rozhovoru v pořadu Mozaika Každý okamžik je hodný básně v rozhlasovém vysílání ČR 3 Vltava z 7.11.2019.

Informační zdroje:

Komplexní informace o Ivanu Blatném na webu jeho životopisce Martina Reinera

Zvukové záznamy s hlasem Ivana Blatného

Blatný by se dožil 100 let, brněnská nakladatelství znovu vydávají jeho sbírky

Magazin.aktual­ne.cvz 15.10:2019

Šmarda, Jan (bratranec I. Blatného) – Ivan Blatný projevoval básnický talent už jako dítě

Universitas, časopis MUNI, 2012, č. 3 – podrobné informace s dětství, včetně unikátních fotografií a ukázek jeho nejranějších básní

Jitro v záři – Podzim – Sonety tři Blatného básně na webu Citarny.cz

Ukázky dalších básní Ivana Blatného na webu Antologie.sweb.cz

Publicista Mirek Kovářík recituje Blatného báseň Terrestris (text básně)

Videodokument Básník Ivan Blatný v Londýně – zahrnuje i unikátní záběry osobního setkání s Bohumilem Hrabalem

Pavla Dvořáková