Nedaleko Brna se nachází unikátní oblast plná lesů, vod a strání. Tato oblast ve správě Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny (organizační složky Mendelovy univerzity) je částečně součástí Moravského krasu, avšak ve srovnání s Punkevními jeskyněmi je méně známá. A přitom je to škoda.
Lesní cesta Schindlerova – pohled na retenční nádrž
Máchův památník nad Josefovským / Křtinským údolím s nádhernou vyhlídkou do krajiny je jen jedním z mnoha příkladů poetických památníků. A nejde jen o památníky oslavující známé lesníky a spisovatele. Na území se nachází i mnoho upravených studánek. Nechybí ani tematické naučné stezky. A ačkoliv je Brno coby kamenem dohodil, v hlubokých lesích při lesní cestě Coufavá nebo Vojanka je ticho a klid. Palouk U Luže při lesní cestě Vojanka či Resslův palouk při lesní cestě Červená jsou oázy klidu. Mezi těmito místy vedou lesní cesty, které nesou oficiální název, což je rovněž unikát.
Celý komplex byl postupně budován již od konce 20. let 20. století Vysokou školou zemědělskou v Brně (dnešní Mendelova univerzita) a svým kulturně-historickým i krajinářským významem přesahuje hranice ČR.
Máchův památník – jeden z poetických památníků
Jak se však vyznat ve všech těch památnících, paloucích a lesních cestách? Dlouhodobý cíl zpřehlednit nabídku rekreačního využití si stanovil ing. Miroslav Hruška známý také jako Miropiro. Ačkoliv v roce 2018 opustil z osobních důvodů vedení Českého esperantského svazu, na esperanto nezanevřel. Na jaře 2020 se pustil ve volném čase do velké dokumentace lesních cest a ačkoliv nenafotil všechna místa, 29. května 2020 slavnostně oznámil oficiální spuštění stránek o Lesnickém Slavíně v češtině. Na začátek připravil 10 textů o lesních cestách. Spuštění stránek se setkalo s pozitivním ohlasem, zejména na sociální síti LinkedIn byla tato zpráva přijata s nadšením.
Lesní cesta Schindlerova – pohled na horní retenční nádrž v zimě
Ani po spuštění autor webu Miroslav Hruška nepolevil v práci na stránkách a pokračoval v rozvoji, doplňoval postupně další lesní cesty a prezentoval i kulturní akce na území Lesnického Slavína. Této aktivity si všiml i Milan Kolka, současný předseda Klubu esperantistů v Brně a vyzval autora k přednášce. Miroslav Hruška s myšlenkou souhlasil a na přednášku 19. ledna 2021 připravil na stránky novinku – stručný text v esperantu o Lesnickém Slavínu. Milan Kolka společně s Miroslavem Malovcem a Oldřichem Arnoštem Fischerem následně nabídli autorovi přeložení stránek do esperanta.
Ačkoliv překlady vznikly rychle, Miroslav Hruška na jaře řešil tvorbu loga pro stránky a nakonec dokončil implementaci překladů 10 nejvýznamnějších lesních cest v květnu a 25. května tak účastníci přednášky pro Klub esperantistů v Brně viděli připravenou esperantskou verzi stránek. 28. května pak Miroslav Hruška oficiálně dokončil překlad zbývajících stránek a spustil možnost přepnout se z češtiny do esperanta a naopak. I o této novince Miroslav Hruška informoval na Facebooku i na LinkedInu.
V tuto chvíli Miroslav Hruška počítá s obsahovým rozvojem stránek především v češtině. Esperantský obsah patrně nebude rozšiřován, ale nic není vyloučené. Adresa úvodní stránky v esperantu se však měnit nebude:
Tak se pojďte projít virtuálně a následně třeba i fyzicky po Lesnickém Slavínu v esperantu! Čeká na vás popis celkem 10 tras pro pěší turistiku a cykloturistiku, každá z nich je doplněna fotogalerií a mapkou s vysvětlivkami. Oblast se nachází cca 10 – 20 km severně a severovýchodně od středu Brna a je dobře dostupná příměstskou dopravou. Nabízí se vám tak zajímavý tip na objevování nových míst na vašich prázdninových toulkách po naší vlastí!
mir-
Ing. Miroslav Hruška na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity vystudoval magisterský obor „Socioekonomický a environmentální rozvoj regionů“. Aktuálně pracuje pro Turistické informační centrum města Brna. Mezi jeho koníčky patří veřejná doprava, cestování, geocaching, Polsko a esperanto. Kromě práce rád přiloží ruku k dílu jako dobrovolník, nejčastěji buď v Hostětíně nebo na akcích Hnutí Brontosaurus. Esperanto se začal učit v 15 letech, působil v České esperantské mládeži a v letech 2011 až 2018 jakožto člen výboru ČES byl redaktorem webu Esperanto.cz a mailového oběžníku ĈEA-Retkomunikoj. Věnoval se i tvorbě článků pro českou a esperantskou Wikipedii.