seminář Esperanto a internet

Vzhledem k názvu semináře jsem se domníval, že se bude mluvit o tom, že svaz nemusí přežít rok 2100, nemusí se dožít ani 2050, ba možná skončí už v roce 2030, tedy za dvacet let.

Svaz vytvořila mládež z padesátých let, kdy spadla železná opona a používal se psací stroj.Tehdy vydávali Tagigxo a Fajrero a když dosáhli plné dospělosti v sedmdesátých letech, založili svaz stojící na klubech. Dnes jsou v důchodu a není komu kluby předat.

Naše mládež nemá velký zájem o naše klubovny, knihovny, tábory apod. a za 20 let budou mít navíc rodiny a jiné starosti. Doba se změnila a
ani kdyby mládeže stokrát přibylo, asi to nepomůže.

Máme však jiné možnosti díky internetu. Pavla nadhodila představu, že všichni sedí doma u počítače místo aby se setkávali.
Představme si, že všichni sedí doma v křesle a čtou esperantskou knihu, např. Faraona, Dona Quijota nebo Švejka. To bychom asi nepovažovali za děsivé, naopak nanejvýš žádoucí. A přesto není zásadní rozdíl, jestli čtu Faraona z knihy v křesle nebo z obrazovky u svého počítače. Rozdíl je pouze v tom, že ten svůj exemplář papírového Faraona si můžu přečíst pouze já sám, kdežto toho na internetu může číst třeba milion lidí se mnou.

Esperanto na internetu je přístupné nejen hrstce esperantistů, ale i miliardě neesperantistů. Proto považuju za hlavní cíl připravit pro tyto
lidi naše učebnice i naši kulturu, aby při vhodném impulsu se měli čeho chytit.

Samozřejmě budeme využívat všechny příležitosti propagace, výstavy, články v tisku, možnosti promluvit v rozhlase nebo televizi. Ale to jsou
věci závislé na blahovůli redaktorů, věci náhody. Ani na schůzky a setkání nemůžeme nikoho nahnat.

Internet však můžeme budovat cílevědomě, protože závisí jen naši píli a rozvaze, co tam dáme, v jakém množství a v jaké kvalitě.
Nikoho se nemusíme doprošovat, nikdo nám to nesmaže.

Mirek