"VEDEM" v esperantu - nový projekt ĈEJ

Tento projekt přímo souvisí s osobností Petra Ginze, jehož jméno není asi většině našich čtenářů neznámé. Přesto dovolte na úvod alespoň několik vysvětlujících informací. Projekt je již realizován http://www.vedem-terezin.cz/

Petr Ginz (1928–1944) byl chlapec, jehož rodiče (smíšený židovsko-český pár) byli aktivními esperantisty a on sám údajně byl rodilým mluvčím esperanta. Ve 14 letech byl převezen do Terezína a o dva roky později nalezl smrt v plynové komoře v Osvětimi. Tento mimořádně všestranně nadaný chlapec se proslavil zejména svou kresbou „Měsíční krajina“, která se stala symbolem holocaustu. 16. 1. 2003 s kopií této kresby vylétl do vesmíru na palubě amerického raketoplánu Columbia první izraelský kosmonaut Ilan Ramon. Raketoplán při zpáteční cestě na Zemi shořel v atmosféře. Tragédie, kterou žádný člen posádky nepřežil, se odehrála 1. února 2003 – přesně v den Petrových narozenin …

Petrovy nelehké osudy jsou barvitě popsány v knize od jeho sestry Chavy Pressburger, která vyšla mj. i v esperantském překladu pod názvem Taglibro de mia frato v nakladatelství KAVA-PECH.

Méně známou skutečností je, že během svého dvouletého pobytu v Terezíně Petr působil mj. jako šéfredaktor a hlavní přispěvatel dětského týdeníku VEDEM, který obsahoval řadu bezesporu pozoruhodných příspěvků, které by si zasloužily nebýt zapomenuty.

Toť na vysvětlení. A nyní již přímo ocitujme z dopisu, který současný projekt VEDEM představuje:

Když Petr vydával tento svůj časopis, ani ve snu ho nenapadlo, že se jednou objeví na něčem, čemu dnes říkáme internet. Co ho ale napadnout mohlo, je, že se Vedem dočká své esperantské verze. Petrův „nemožný sen“ splnili studenti a učitelé pražského soukromého gymnázia Přírodní škola se svými spolupracovníky. Splnění „možného snu“ je teď v našich rukou! Uctěme památku chlapce, který se dotkl hvězd. Seznamme s jeho aktivitou i ty, u kterých by Petr jistě byl rád, že o něm vědí. Představme časopis „Vedem“ esperantistům! Česká a anglická verze časopisu se nachází na stránkách http://www.vedem-terezin.cz/. Je jen na nás, zda se vedle české a anglické vlajky objeví i vlajka esperantská.

Vždyť tím nejenže vzdáme hold Petru Ginzovi a všem obětem holocaustu, ale také ukážeme, že naše aktivity se neomezují jen na esperanto samotné, ale že dokážeme esperanto využít i jako prostředek k něčemu dobrému a užitečnému.

Česká esperantská mládež tak vyzývá kohokoliv – samozřejmě bez ohledu na věk – aby se do projektu zapojil. Hlavní odměnou vám bude dobrý pocit. A ti nejaktivnější k němu dostanou i věcný dárek od ĈEJ. Hlašte se, prosím, na adrese mladez@esperanto.cz. Na stejné adrese vám také rádi zodpovíme případné dotazy. O průběhu projektu vás budeme průběžně informovat.

Na spolupráci se těší

Dan Mrázek předseda České esperantské mládeže, o. s.

Pozn. red.: Zajímavou souvislostí je, že právě ředitel soukromého gymnázia „Přírodní škola“ pan Mgr. František Tichý je příznivcem myšlenky esperanta, protože hned první rok existence školy, kdy ještě provizorně sídlila v prostorách ZUŠ v Praze-Strašnicích, zde v rámci experimentu Pavla Dvořáková vyučovala studenty 5. ročníku 8letého studia esperanto jako povinný předmět (2 hod. týdně). Slibně se vyvíjející projekt tehdy bohužel skončil s odchodem lektorky na mateřskou dovolenou … Nyní se nicméně prostřednictvím nového projektu nabízí možnost jak opět vztah mezi školou a esperantem aktivně a smysluplně obnovit! Zapojte si i vy!

• padv-