Zemřel Jan Werner

Jan Werner se narodil 5. února 1933 v Návsí v okrese Frýdek-Místek, dětství prožil v Jablunkově do listopadu 1938, kdy po záboru Těšínska Polskem museli toto území opustit. Vrátili se do otcovy domovské obce Horní Heřmanice v nynějším okrese Ústí nad Orlicí. Po válce se rodina přestěhovala do Lanškrouna, kde v září 1945 začal studovat na gymnáziu a maturoval v roce 1952. Po maturitě odešel do Brna na Vysokou školu stavitelství, pozdější Vysoké učení technické, fakultu architektury a pozemního stavitelství, směr B (konstruktivní). Školu úspěšně ukončil v roce 1957. Zaměstnání nastoupil podle umístěnky na tehdejší největší stavbě, v Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě-Kunčicích, kde po dobu tří let vystřídal tři činnosti (vedoucí provozní laboratoře, vedoucí oddělení předvýrobní přípravy, vedoucí oddělení proudové výstavby).

Jan Werner a Josef Cink v době studií

Jakmile byla započata výstavba Východoslovenských železáren, rozhodl se odejít do Košic, již jako ženatý, s příslibem bytu. Strávil zde šest let. V roce 1966 nastoupil jako vývojový pracovník v Průmyslovém stavitelství, generálním ředitelství, v Brně. V roce 1967 od zaměstnavatele dostal stabilizační byt. V roce 1970 se konaly politické prověrky, k nimž se odmítl dostavit a prohlásil je za nezákonné. Za trest byl ze zaměstnáni propuštěn, zaměstnal ho však výrobní podnik téže VHJ, Průmyslové stavby Brno, n.p., a to na vývojovém pracovišti,ale za snížený plat. Zde zůstal až do konce roku 1990. V tomto údobí absolvoval postgraduální kurs stavební fyziky na ČVUT v Praze. V roce 1990 se přihlásil do konkursu na vedoucího ústavu pozemního stavitelství fakulty architektury VUT v Brně. V konkursu byl druhý, přesto od ledna 1991 na tento ústav nastoupil a působil jako učitel předmětu pozemní stavitelství a stavební materiály a jako konzultant v ateliérové tvorbě.

Esperanto se naučil na gymnáziu v roce 1948, v letech 1951–1953 redigoval věstník lanškrounského klubu Esperanta Vorto, později mládežnické věstníky Tagiĝo (1958) a Fajrero (1959–1961). Podílel se aktivně na práci esperantské mládeže ve vedoucích funkcích i na esperantských táborech (Rožnov a Lančov). V dospělosti se jeho zájem soustředil na vědecko-technickou sekci, vydával věstník TS informas, sháněl publikace pro knihovnu sekce.

Chtěl zpracovávat a iniciovat zpracovávání esperantských terminářů různých oborů. Napsal a vydal Terminologia kurso, Matematika vortaro, Terminaro de betono, Sistemo de tolerancoj, Termininologiaj konsideroj, Koteado, Ladistaj produktoj, Historiaj ĉevroj (= krovy). Jeho eseje několikrát zvítězily v Belartaj Konkursoj de UEA. Přispíval do sborníků AEST o aplikaci esperanta ve vědě a technice. Vedl mezinárodní skupinu na internetu Konstrufaka forumo a připravil několik sborníků TAKE o stavitelské terminologii. Pro věstník AEH připravil sérii 38 jazykových koutků. V brněnském esperantském klubu měl více než stovku přednášek. V roce 2002 založil Sdružení pro mezinárodní jazyk esperanto v Brně, které chtěl vést na vyšší intelektuální úrovni než klub a zvát osobnosti mimo hnutí. Založil také Esperanta Literatura Forumo (ELFO), kterým se snažil vyprovokovat jazykovou práci a sám šel příkladem: zpracoval a vydal Frazeologii zesnulého přítele Josefa Cinka, vydal publikaci Tvorba slov v esperantu a beletristická díla (Fieraj koroj, Metamorfozoj, Sangofragoj, Versa neversa mozaiko).

V příloze je ke stažení bibliografie obsáhlého díla Jana Wernera i kompletní text jeho publikace Terminologický kurs z roku 1986.

V doc. Wernerovi ztrácí esperantské hnutí pracovitého a obětavého (byť zároveň – leckdy oprávněně – kritického) vynikajícího odborníka. Poslední rozloučení s ním se bude konat 27. ledna v Obřadní síni Krematoria města Brna (viz parte v příloze). Jeho památku můžeme nejlépe uctít nejen vzpomínkami, ale především četbou jeho knih a zdokonalováním se v jazyce.

Miroslav Malovec; -padv-